Blog

7 argumentačních faulů užívaných nejen v online světě

30. 3. 2015

Zapojili jste se někdy do diskuse pod článkem na zpravodajském webu nebo pod příspěvkem na sociální síti? Dali vám ostatní diskutující relevantní odpověď, nebo jste čelili proudu nesouvisejících argumentů, po jejichž přečtení jste litovali, že jste se do dikuse zapojili? Umíte rozpoznat postupy na znevážení oponenta a získání snadno ovlivnitelné části veřejnosti na svou stranu?

Poznejte svého nepřítele a naučte se tak lépe bránit, i kdyby to mělo být jen zasláním odkazu na tento článek s tím, že se v něm dotyčný určitě najde.

Argumentační faul č. 1: Ponížení

Obětí takového faulu se stáváte vždy, když váš diskutující protějšek pronáší věty typu: „Je vidět, že tomu moc nerozumíš!“ Jde o snahu projevit nadřazenost, aniž by se musel diskutér příliš snažit.

Patří sem i mé oblíbené: „To pochopíš, až budeš starší.“ O samotném řešení či znalosti problému to nevypovídá nic, jediné oč v takovou chvíli jde, je umlčení druhého z důvodu argumentační nouze, nechuti se dále bavit (ale zároveň neochoty to otevřeně přiznat), nebo snahy zamaskovat neznalost (nepřiznám, že se řídím tím, co mi řekli jiní, aniž bych věděl proč).

Argumentační faul č. 2: Znevážení

Užíváte-li těch správných obratů v reakci na argumenty oponenta, snadno je tak znevážíte a zlehčíte. Nestačí jen říci, že kritizuje. Lépe určitě zapůsobí: „Zbytečně se vzteká!“ nebo „Hloupě plká.“

Vytvoří se tak pocit, že argumenty nemají váhu a jsou až příliš dětinské na to, aby se jimi někdo zabýval.

Argumentační faul č. 3: Nasazení psí hlavy

Ať už má diskusní protějšek jakoukoli odbornost, způsob uvažování nebo množinu názorů, není pro zkušeného rétora problém jej zaškatulkovat do pejorativního balení, tzv. mu nasadit psí hlavu.

„Snažíte se argumentovat věcně a na základě poznatků autorit v daném oboru? Pak jste jen teoretik a odmítáte inovace.“ „Je pro vás důležité uvažování selským rozumem? Pak jste příliš jednoduchý a neuvažujete do hloubky.“

Argumentační faul č. 4: Nařčení

Spočívá ve falešném nařčení oponenta, obvykle z přízně k čemukoli veřejností neoblíbeného. Stačí jen vytrhnout dílčí informaci z kontextu a hned se můžete stát despotou, xenofobem, demagogem či extremistou.

Argumentační faul č. 5: Odbočení

Ať už je polemika o čemkoli, argumentační nouze může vyvolat potřebu přenést ji na jiné pole. Svitne tak naděje na výhru, a o tu jde faulujícímu diskutérovi především. Online diskuse mají proti této metodě jednu výhodu – nazvěte ji offtopicem, to je pro veřejnost a správce diskuse velmi silný signál, kterého se rádi chytí a podpoří ukončení odbočky.

Argumentační faul č. 6: Odvolání se na vědění jiných

V době internetu, jakožto prostředku dezinformačního boje, není nic jednoduššího, než najít pro svůj argument výzkum či alespoň citát, který jej podporuje. Jsou to „tvrdá fakta“ a komu pak záleží na tom, jak byl výzkum uskutečněn, zda nese známky účelovosti a objednávky výsledku. Například pozitivní efekty různých potravinových doplňků se skvěle testují v zemích jihovýchodní Asie, kde není vždy strava dostatečně pestrá (zlepšení zdraví by tak pomohl i hamburger každý den).

K opravdové dokonalosti tento typ faulu dovádí prostá konstatování: „Už dávno se ví, že je to takto!“ nebo „To ví každé malé dítě….“

Argumentační faul č. 7: Hlavně neustoupit

Pro duši „dokonalého“ polemika je důležité neztratit nikdy tvář a alespoň sám pro sebe nikdy neprohrát – to je i hlavní důvod proč dotyčný diskutuje. Nejde mu o věc samotnou ale o výhru v každé při, do které vstoupí.

Zkuste sami zavzpomínat, kolikrát jste se dozvěděli: „Ano, máš pravdu, přesvědčil jsi mě.“

Všichni se čas od času podobného faulu dopustíme, jde ale o to, uvědomit si chybu, dát si pomyslný pohlavek a do budoucna takové chování redukovat.

A teď trocha sebereflexe… ve kterých bodech se alespoň někdy najdete? Přemýšlíte, proč to tak je?

Napadnou vás i další typy faulů, ať už viděné jinde či přímo z vaší kuchyně?