Ověřeno: Spolupráce studentů a firem funguje.

Máte pocit, že svět spěje k horšímu a mladí lidé radši volí pohodlí než úsilí? Máme pro vás šálek naděje. Čtyři studenti ČVUT FEL spolu s námi a našimi zákazníky vypracovali závěrečné práce, které každou firmu posunuly o krok dál. Byli komunikativní, proaktivní a přinesli nový pohled. Firmy oceňují čerstvé nápady, studenti zase zkušenost z praxe. Hledáte-li důvod k optimismu, doporučujeme tenhle příběh vypít až do dna.

Možná jste četli naši reportáž z přednášky Honzy Javůrka na půdě ČVUT, kde studentům přiblížil, jak vypadá práce programátora v praxi. Právě tam u některých z nich vzbudil chuť napsat bakalářku nebo diplomku ve spolupráci s firmou a získat tak cenný přesah ze školy do reálného světa.

Velký podíl na celém projektu má Pavel Náplava z Oddělení vědy a výzkumu při ČVUT, kterému tímto moc děkujeme za to, že spolupráce mohla vzniknout. „Ještě počkáme na obhajobu, ale už teď mám velkou vnitřní radost. Nikdy nevíte, co studenti předvedou – a tady jsem už brzy viděl, že to nedopadne špatně,“ řekl během setkání u nás ve firmě, kde jsme studentům předali certifikáty za skvěle odvedenou práci.

Jak Honza zlepšil život (nejen) účetním

Honza Škoula se ve své bakalářce pustil do rozšíření systému ABRA Gen o tzv. náhledy – tedy funkci, která umožňuje zobrazovat dodatečné informace v účetních agendách, jako je například účetní deník. Výsledek? Nástroj, který může výrazně zpříjemnit práci účetním i dalším uživatelům. „V podstatě to může být pro všechny uživatele. Záleží, jak si to firma nastaví a zapojí do svých procesů,“ popsal Honza.

Nejtěžší pro něj bylo zorientovat se v systému, tedy pochopit jednotlivé vrstvy, zavedené postupy a způsob komunikace. „Nemáte úplně detailní vývojářskou dokumentaci, ale skvělá je ta uživatelská – z té jsem čerpal opravdu hodně. A tím, že už ve firmě nějakou dobu pracuju, to pro mě bylo trochu snazší.“

Na projektu bylo od začátku vidět, že Honza přemýšlí nejen jako vývojář, ale i jako někdo, kdo myslí na potřeby zákazníka. „Líbilo se mi, že bakalářka začíná funkční analýzou a požadavky klienta. Přimělo mě to se zastavit a zamyslet se, jestli někdy příliš rychle neutíkám rovnou k technickému řešení,“ poznamenal Honza Javůrek, který Honzovu práci vedl.

Hotová funkce se dostala do lednové verze ABRA Gen, kterou už zákazníci používají. Než k tomu došlo, prošla přes beta testování a zpětnou vazbu přímo od uživatelů. „Všechno proběhlo on-line. Už to není jako dřív, kdy jsme k zákazníkům museli jezdit osobně,“ poznamenal Honza Javůrek.

Honza tak nejen splnil zadání, ale přinesl i reálný přínos do praxe.

Honzův příběh

Honza se k programování dostal už na střední škole, kdy ho oslovila rozmanitost a neustálá možnost učit se nové věci. O ABRA Software poprvé slyšel v roce 2019 na kurzu Introduction to Computer Science na ČVUT FIT, kde měl prezentaci zakladatel firmy Jaroslav Řasa. „ABRA mi tehdy utkvěla v paměti, a když jsem později přemýšlel, kam profesně směřovat, spojilo se to,“ vzpomíná Honza.

Na práci v ABRA Software oceňuje nejen smysluplné projekty, ale i lidský přístup. „Vážím si hlavně časové flexibility a pochopení. Škola je pro mě priorita a nikdy nebyl problém, když jsem se během zkouškového plně věnoval učení.“

Gen je napsaný v Delphi, ve kterém Honza programoval i konkrétní doplněk. „Když to zmíním spolužákům, většina ho slyší poprvé. Ale s jazykem jsem se rychle sžil a pracuje se mi v něm dobře. Na škole se učíme hlavně Javu, která má větší komunitu, ale Delphi mi přijde srovnatelné třeba s C++.“

Bakalářská práce Honzu utvrdila v tom, co ho zajímá. „Informační systémy mě lákaly už dřív a stále to platí. Státnice mám za sebou a s Honzou Javůrkem už řešíme, co dalšího přes léto rozpracujeme.“ A my se na to moc těšíme!

Jak Sára otestovala možnost migrace ABRA Gen z Oracle do MS SQL

Sára Trnková na své bakalářce spolupracovala s nakladatelstvím Portál. Cílem její práce nebylo vytvořit finální řešení, ale spíš ověřit proveditelnost něčeho, co je ve skutečnosti poměrně velký projekt. Původně se chtěla zaměřit čistě na databáze, brzy ale zjistila, že migrace v ERPu vyžaduje hlubší porozumění nástrojům, logice systému i potřebám firmy. „ERP systém jsem vůbec neznala. Musela jsem zjišťovat, kde co je, jak to funguje… Ale bavilo mě to právě proto, že jsem objevovala něco nového.“ Právě tahle komplexnost nakonec její práci proměnila ve zkušenost, kterou označuje za nejobohacující z celého studia.

Jak trefně poznamenal vedoucí Sářiny práce Jan Cholt z Portálu: „Databáze jsou jen tím dortem, ale my jsme potřebovali zjistit, z čeho se peče.“ U Sáry oceňoval její proaktivitu a samostatnost. „Vlastně to mám podobně. A ze zkušenosti vím, že když člověk něco vyzkoumá sám, je víc obohacen. Ta paměťová stopa je tam hlubší,“ podotkl a nezapřel tak svou původní profesi sociologa.

Díky Sářině práci si firma Portál mohla promyslet další kroky a připravit se na plnou migraci.

Sářin příběh

Sáru přivedl k IT její táta, který pracoval jako programátor a dnes je analytikem. „V dětství jsem žila jen s ním. Byl mým vzorem a proto jsem k technice tak tíhla,“ říká. V rámci spolupráce ji zaujal zejména praktický rozměr práce a možnost dělat něco, co má smysl i mimo školní lavice. „Jsem ráda, že to nebylo jen do šuplíku, ale že to reálně někomu pomůže.“

Projekt jí také umožnil propojit školní základy s reálným světem. „Databázím se věnuji i v práci. Něco jsem znala, něco jsem se naučila. Ve škole jsme na to měli jeden předmět, ale v praxi jsme to příliš neřešili,“ uzavírá studentka.

Jak Karim pomohl organizaci, která pomáhá lidem

Karim Khusnutdinov ve své bakalářské práci navrhl systém pro digitalizaci řízení majetku v organizaci Armáda spásy. Ta se v Česku věnuje hlavně pomoci lidem bez domova a provozuje širokou síť zařízení a služeb, které je potřeba efektivně řídit a spravovat.

Cílem projektu bylo připravit analytický návrh systému, který Armádě spásy pomůže lépe evidovat a spravovat její majetek včetně pobytových zařízení. „Karim připravil perfektní analýzu, jak s tím dál pracovat. Pomohl nám promyslet, co potřebujeme, jak s tím zacházet. Byla to pro nás obrovská pomoc,“ shrnuje Miloslav Pípal, finanční ředitel Armády spásy a vedoucí práce.

Na spolupráci ocenil nejen výsledek, ale i Karimův přístup: „Bylo pro mě povzbudivé vidět, že studenti z ČVUT nejsou jen technici, ale že se umí bavit s lidmi, ptát se, hledat souvislosti. Ne každý se o tak složitou věc opravdu zajímá, u Karima to bylo jasné od začátku.“ Karim doplnil, že rád pomohl někomu, kdo pomáhá druhým.

Spolupráce byla přínosná pro obě strany – organizace získala cennou analýzu, Karim zase zkušenost z reálného prostředí.

Karimův příběh

Karim pochází z Kazachstánu a jeho cesta do IT světa nebyla přímočará. „Doma jsem vystudoval bakaláře a magistra v oboru překladatelství a pracoval jsem jako překladatel. Už delší dobu jsem ale přemýšlel o přestěhování do Evropy za většími možnostmi. Vybral jsem si Prahu a žiju tu zhruba čtyři roky. Chtěl jsem zkusit něco nového a IT byla jedna z variant. Přemýšlel jsem i o právu nebo psychologii, ale IT mi přišlo praktičtější,“ vypráví.

Když ho posloucháte, žasnete nad jeho takřka dokonalou češtinou. „Začal jsem jazykovým kurzem, kde jsem měl skvělého učitele. Jazyky mi vždy šly a bavily mě, takže jsem se češtinu naučil celkem snadno, i když pro některé spolužáky to bylo dost náročné,“ popisuje.

Téma bakalářské práce si vybral i proto, že rád pomáhá lidem. Zároveň se mu líbilo, že jeho práce může mít reálný dopad. Do budoucna by byl rád, kdyby se mohl zapojit do projektů se společenským přesahem. „Dnes pracuji v testování, ale hodně mých úkolů je o komunikaci, podobně jako u analytiků. Díky tomu jsem si potvrdil, že mě tenhle směr baví, i když to není vždy jednoduché. Práce pro Armádu spásy mě navíc inspirovala přemýšlet o dobrovolnictví, třeba si na to najdu čas,“ uzavírá.

Jak Benjamin rozhýbal nápady, které dlouho čekaly.

Benjamin Rodr se ve své diplomové práci zaměřil na návrh a vývoj vylepšeného Warehouse Management Systému pro firmu P-LAB. Ve spolupráci s vedoucím projektu detailně analyzovali rozdíl mezi stávajícím řešením a novou představou. Výsledkem byl návrh obrazovek a funkcionalit frontendové aplikace pro skladníky. A první verze už míří do produkčního testu.

Projekt vznikl díky trojstranné spolupráci mezi studentem, firmou a ABRA Software jako technologickým garantem. „Mně pomohl hlavně ten čerstvý pohled nové generace, která netrpí tou naší profesní slepotou. Kdybych to dělal sám, měl bych možná dvě třetiny z toho, co jsme vymysleli s Benjaminem,“ říká Tomáš Přikryl, CEO firmy P-LAB, která dodává vybavení pro laboratoře.

Za přínos považuje nejen čerstvé nápady, ale i to, že projekt pomohl rozhýbat dlouho odkládané změny. „Je to pro nás nástroj, jak se konečně donutit udělat krok, který jsme si už delší dobu plánovali. A zafungovalo to výborně.“

Benjamin mezitím odjel na studijní pobyt do Jižní Koreje, kde se věnuje teoretické části práce. Do Česka se vrátí v červenci (aktuálně cestuje po Japonsku) a bude jen na něm, jestli se k projektu ještě vrátí, nebo předá štafetu dál.

Benjaminův příběh

K IT přičichnul už na gymnáziu, kde si volil oborové semináře. „Počítače mě bavily už tehdy, a když byla volba mezi programováním a deskriptivní geometrií, měl jsem jasno. Podle toho jsem si zvolil i vysokou školu,“ říká na úvod.

Jasno měl i při volbě tématu diplomové práce. „Hledal jsem něco praktického, projekt, který bude mít skutečné využití a neskončí jen jako mrtvé repo na githubu,“ vysvětluje. Získaná zkušenost mu dala hodně včetně příležitosti vyzkoušet si skutečnou komunikaci se zákazníkem. „Také jsem mohl zabrousit vlastně do celého procesu vývoje. Vidím, že mě to baví a dokážu si představit svou budoucnost v takové práci,“ zamýšlí se.

V Jižní Koreji studoval na POSTECHu – jedné se z nelepších malých univerzit na světě a svůj čas tam si skutečně užil. „Aktuálně cestuji po Japonsku, takže už v Koreji nejsem. Ale to celé mi dalo určitě trochu dobrodružnější pohled na práci. Uvědomil jsem si, že mě tady v Česku nic moc nedrží a že můžu bez problémů pracovat na dálku. Dokážu si představit, že bych cestoval po světě a pracoval čistě remote,“ uzavírá programátor s dobrodružnou duší.

Všem zúčastněným moc děkujeme za skvělou spolupráci, ve které bychom rádi pokračovali i v budoucnu. „Děkuju, že jste se toho nebáli. Studenti odvedli dobrou práci. Laťku jsme nastavili dost vysoko, zase se ale máme od čeho odrazit,“ říká na závěr Pavel Náplava z ČVUT.