Blog

Eva Jiřičná o spojení architektury a podnikání

25. 3. 2014

Musí být architekt zároveň podnikatel? Dá se v Británii snáze než v Česku prosadit kvalita architektonického projektu před honbou za nejlevnější stavbou? Čtěte v našem minirozhovoru z Fóra INSPIRACE 2012 se světoznámou architektkou, Evou Jiřičnou.

Jak jde k sobě podnikání a architektura?

„Já myslím, že v principu by architekt měl být dobrým podnikatelem. Jenomže – víte, mně vždycky jde hlavně o tu lidskou stránku toho, jak tým spolupracuje, toho, co očekáváme od výsledku. A tudíž když je otázka, jestli do toho dáme víc práce, za kterou třeba nejsme placeni, já jsem vždycky na té straně, že víc práce znamená lepší výsledek. A když to je zadarmo a je to pro dobrý účel, tak myslím, že to potěší.

Ne všechno musí být vždy finančně oceněno nebo převedeno do jakési finanční formule. Já jsem strašně mizerný podnikatel. Já opravdu o penězích přemýšlím až úplně na konci. A tím samozřejmě moji kolegové trpí, protože já nejsem schopna jim zajistit takové finanční prostředky, jako by jim třeba nějaká jiná komerční firma mohla nabídnout. Ale zase mám radost ze života a radost z práce a myslím, že je to v životě důležitější, nežli být strojem. V architektuře to je velice jednoduché – stát se strojem na kreslení.“

  • Eva Jiřičná na konferenci Fórum INSPIRACE
  • Eva Jiřičná na konferenci Fórum INSPIRACE

Váš otec pracoval u Bati, máte z té doby nějaký zážitek, vzpomínku?

„Samozřejmě, tatínek citoval Baťu v jednom kuse. Ale co mi utkvělo, když byl tatínek Baťovi představen jako mladý architekt hledající místo, tak přišel a představil se jako architekt Jiřičný a Baťa na to odpověděl: švec Baťa. A od té doby tatínek nikdy nepoužil svého titulu, tak já taky jsem nikdy v životě nepoužila svého titulu.

Nebo další Baťova slavná věta: já nejsem tak bohatý, abych kupoval lacino. Víte, to je v architektuře tak strašně důležité, protože všichni, kteří si myslí, že nejlacinější finanční nabídka je ta nejlepší, to je chyba… Prostě se musí ocenit hodnota a Baťa to dobře věděl. Jenomže všechny zákony o finančním soutěžení žádají vždycky klienta, aby zvolil tu nejlacinější cenu. A tím vzniká fůra problémů…“

Jak je to v Británii, je tam stejný tlak na cenu?

„Podle evropského zákoníku, který víceméně kraluje po celé Evropě, tak je to to samé. Když tam jdou evropské peníze, tak se člověk musí chovat podle evropského zákoníku. Tudíž nejlacinější nabídka musí být přijata, anebo se celý kontrakt musí zrušit. Ale tam je ještě pořád fůra privátních investorů, kteří jednají podle svého nejlepšího svědomí, a myslím si, že jich hodně používá svého rozumu, nežli toho vodítka nejlacinější ceny, a že si dají i poradit.“

A jaké jsou vaše zkušenosti?