Jan Přerovský: Počet vývojářů se zvýšil, ale těch dobrých je pořád málo
Jan Přerovský se 20 let pohyboval ve světě ERP systémů, šéfoval obchodu v českém Microsoftu, rok strávil v USA a posledních pár let pomáhal rozvíjet start-upy. Od loňského září zastává pozici CEO ve firmě ABRA Software.
Jak ze svých lidí umí dostat to nejlepší?
„Každý má svého šéfa, i když si to ne každý myslí. A je to dobře. Moji šéfové mě formovali tím, že mi dali důvěru, prostor a jasná očekávání,“ říká na úvod. Největší inspirací jsou pro něj dva muži z bývalého vedení Microsoftu: Steve Ballmer (CEO za celý svět) a Roman Cabálek (generální ředitel pro Českou republiku). „Steva jsem měl možnost několikrát zažít osobně a pokaždé mě dostal tím, jak byl zapálený pro věc, jaká z něj sálala energie. Říká se, že kdo hoří, umí zapalovat, a fakt to platí,“ vzpomíná Honza. Romana pak vnímá jako člověka, který klidným, koučovacím způsobem uměl motivovat lidi k neuvěřitelným výkonům.
Za roky praxe se mu osvědčilo nechat podřízené dělat svoji práci. „Šéf je od toho, aby tým motivoval, řídil a skládal, ne aby říkal, jak se to má dělat,“ vysvětluje s tím, že se mu vždycky vyplatilo brát do týmu ty, kteří jsou lepší než on sám. „Nejlepší vývojář nemá být šéf vývojářů, to samé obchodník. Když v tom jsi nejlepší, tak to dělej,“ konstatuje. Složení týmu je podle něj klíčové - charakteristické vlastnosti jednotlivců se musí doplňovat. Zároveň věří na teorii tandemů - každý by si měl vychovávat svého nástupce, aby v případě povýšení nebo odchodu měl práci komu předat.
A jaké zavádí novinky?
„Nedávno jsem poprvé v životě zorganizoval setkání small hands a chci v tom pokračovat. Jde o to, že se sejdu s úzkou skupinou lidí, ideálně kolem deseti, a diskutujeme aktuální dění ve firmě, dáváme si zpětnou vazbu a můžou se mě na cokoli zeptat,“ popisuje Honza. Inspiraci získal ze světa startupů, kde se roky pohyboval. Dnes je zpět v korporátu, který je v případě ABRA Software hodně specifický tím, že jsou tady zdejší zaměstnanci dlouho a firmu dobře znají. Perfektně rozumí praxi a je na ně spoleh. Problémem je naopak uzavřený kolektiv a nechuť ke změnám.
„Pomáhá, když trpělivě vysvětlím, co chci konkrétní změnou získat. A také musím vždycky připomenout, že změna neznamená, že stávající stav je špatně. Pohyb je ale nutný pro přežití. V přírodě i ve firmě,“ podotýká.
A jak Honza hodnotí aktuální situaci na trhu práce? „Dobrých vývojářů je stále málo, ale vzrostl počet těch průměrných a začínajících. Můžeme je nasměrovat na jednodušší úlohy, ale kvalitní senior programátoři, kteří mají nejen znalosti, ale i morální kvality, jsou stále vzácní. Lidé se naučí cokoli, ale umět kódovat nestačí, je potřeba také rozumět tomu, co vlastně vyvíjí. Výběr je tedy větší než dřív, ale pořád je těžké vybrat ty správné,“ uzavírá.
